Byli bychom panu prezidentu P. Pavlovi velmi vděční, kdyby nám, českým vlastencům, alespoň dodatečně sdělil, v čem a kdy "sudetoněmecký landsmanšaft" přispěl ke zlepšení česko – německých vztahů až tak, že považoval za nutné za to poděkovat B. Posseltovi.

Především ani netušíme, jak B. Posselt se svým spolkem, který nemá mezinárodně –právní subjektivitu, mohl přispět ke zlepšení vztahů mezi dvěma státy. Velmi se proto udivujeme, že předsedovi "sudetoněmeckého spolku" prezident Pavel děkuje. Z německé strany neznáme případ, v němž by hlava SRN poděkovala nějakému českému spolku nebo mu věnovala přímou pozornost.

Celá desetiletí platilo, a podle mezinárodního práva platí i nadále, že protějškem vlády ČR je vláda SRN. Taktéž platí že protějškem prezidenta ČR je prezident SRN. Otázky rozvoje vztahů mezi ČR a SRN nelze řešit na "bavorské úrovni", pokud ovšem nevezmeme za bernou minci nečasovský případ. Tehdy náš pan premiér pod opakovaným tlakem H. Seehofera, tehdejšího předsedy bavorské vlády, patrona "sudetských Němců", a A. Merkelové, jež premiéru P. Nečasovi sdělila, že "sudetoněmecký landsmanšaft již dlouhodobě touží po přímých jednáních s českou vládou, podlehl "naléhání" a několik měsíců poté, již byl v čele státní delegace v Mnichově, kde před zemským bavorským sněmem přednesl projev a při dalším jednání, dokonce i s landsmany, přislíbil přemnohé, což vyvolalo na protější straně nadšení.

O podnětu, který vedl premiéra Nečase k návštěvě Mnichova, pojednává další text: B. Posselt děkuje klancléřce Merkelové, že sdělila „naše přání o přímých rozhovorech“ s čs. vládou premiéru Nečasovi

Návštěva paní kancléřsky trvala v Praze 5 hodin. V této době jednala i s prezidentem V. Klausem a dokonce též diskutovala se studenty na PF UK. O tom, že kancléřka Merkelová jednala s premiérem Nečasem o tom, jak tzv. sudetští Němci touží po přímých jednáních s čs. vládou, nepadlo na veřejnosti ani slovo.

Jsme šťastni, že také na spolkové úrovni se něco pohnulo. A také za to děkuji Tobě, Horste, Tvé houževnatosti, o které se v Německu začíná mluvit. S vytrvalostí také naléháš na to, aby Spolek (SRN, pozn. red.) své povinnosti vůči nám, sudetským Němcům, plnil. Tobě můžeme děkovat, že zřízení Sudetoněmeckého muzea v Mnichově je v koaliční smlouvě. Nyní musí po slovech následovat skutky, milá spolková vládo! Já jsem velice vděčen, strašně šťasten, že spolková kancléřka před několika týdny při pouze čtyřhodinové návštěvě Prahy, kde se muselo především jednat o otázkách euro a měny, přesto vyslovila naše přání o přímých rozhovorech. Pofalla, ministr kancléřského úřadu, to v jednom dopisu, za který při této příležitosti děkuji, výrazně uvedl. Spolková kancléřka nám sdělila, že vidí nadějně, že v příštích letech budou uskutečněny kroky směrem k dialogu. Za to děkuji spolkové kancléře, že v tomto poskytla podporu bavorskému patronovi.“

Předmětný rozhovor paní kancléřsky Merkelové s premiérem P. Nečasem měl zásadní a brzké důsledky pro nás, pro ČR, které nemůžeme hodnotit pozitivně, ale právě naopak. Dostali jsme se v česko– (sudeto)německých vztazích na šikmou plochu, po které jedem dolů i v současnosti. Náš pád pokračuje a je stále závažnější. „Naši sudetomilové a germanofilové“ tomuto pohybu silně napomáhají. Kam až se dostaneme. Dr. O. Tuleškov

Pane prezidente, dovolte nám otázat se, zda měl důvod dřívější prezident ČR pan M. Zeman požadovat na premiéru P. Fialovi slib, že v ČR se nebudou konat "sudetsko–německé dny?" Velmi nás potěší, pane prezidente, když nám dále sdělíte, co všechno Posseltův spolek učinil ke zlepšení česko–německých vztahů. Jsme trpěliví, budeme čekat.